ANDĚLSKÁ
Nebuď tolik vážný
Můj anděli strážný
Pošli mi úsměv na cestu
Nejedu hledat nevěstu
Potřebuji vědět
Že tě mám
Potřebuji cítit
Že nejsem sám
A ač to běžné není
Žádám tě o políbení
Černá barva
To je značka tvoje
Vzal jsi mne na milost
A přijal podoboje
Žádám tě tedy
Při mně stůj
Přestože víme
Že nejsi anděl můj
PLÁČ NAD ROZLITÝM VÍNEM
Pláčeš nad rozlitým vínem
Hledáš výčitky
Kdo z vás je vinen
Nezodpovězená otázka
Zůstává prostá
Pozval jsi do srdce
Nezvaného hosta
Rozkošnicky se rozvalil
Užil si sladké chvíle
Potom se usmál
A rozloučil se mile
Poslední pohlazení
I pusa mlaskla
Vidina lásky
Jak bublina praskla
Přemýšlíš nad tím
Kdo z vás ztratil více
Lituješ rozlitého vína
A ztracené investice
Víno se vsáklo
Nic po něm nezbylo
Tak jako v životě
Co by se teď líbilo
Bolavé vědomí
Špatné životní sázky
Neopětované lásky
Na duši vrásky
V srdci šrám
A pocit smutna
Že zůstal jsi sám
NADĚJE
Kráčím bok po boku
ze životů alejemi
vnímám je přemítám
divně je mi...
přijdu k jednomu
sáhnu si naň
a jako šnek
stáhnu se zpět
do ulity
prohlédnu dlaň
životní krachy
i celebrity
potkávám
prožívám
ve víře
i v zapomnění
v naději
že se změní
v lehké pohlavky
rány osudu
včera dnes i...
až tu nebudu
ROZPOLCENÍ
Otevřená brána
já procházím sama
jejím jícnem
do útrob světa...
kde duše vzkvétá
mysl se bystří
očička jiskří
realita tříští
na střepy štěstí
chycené v kleštích
fantazie
nostalgie
poezie
zalévané po nocích
rozvinuté v emocích
zahalené pocity i city
kde rozprostíráš i ty
své dny
své sny
své představy
do mraků a do trávy
kde ostatní našlapují
vzájemně srostlí
ve stejném znění
ztotožnění
opatrně a lehce
s vírou
že zpátky už
se nemusí a nechce
MOŘE
Holka modrooká
azurové klokočí
povzdechne si...
rozkvete
svět se zatočí
roztančí se
vlnky s větrem
skotačivé plácání
snaží se divoženka
chytit do dlaní
Tanec kapek
pleskající o skály
rolničky sypou se
korály
rozkvetlé sasanky
i ryby přizvukují
v rytmu ticha
Mokrý život
probouzí se
světélkuje
dýchá
POPRVÉ
V jeho objetí ulehá do peřin...
Pod jeho doteky nabízí mu svůj klín
Noc je svojí černotou hladí
Její ženskost mužské ego vnadí
Samá něha něžná slova
Ještě jednou zas a znova
Zrychlený dech a červená líčka
Přivřené oči zavřená víčka
Smyslné polibky sladká ústa
Hluboká propast
Planina pustá
Spádná údolí ve vrchy se mění
Skutečností stává se dívčí snění
Na vrchol lásky rozkoše stoupá
V objetí lásky milovaného se houpá
Dívka tak krásně v ženu se mění
Nabylo vrcholu její dívčí snění
Nedávat všechno ale jen po troše
Užívat po pídích té náhlé rozkoše
Těšit se z dalších dnů té krásné lásky
Nechat si hladit jak on říká voňavé vlásky
Čichat k němu a opájet se jeho vůní
Topit se utápět ve vlnkách lásky tůni
Pomalu po troškách z něho si brát
Těšit se z pocitu, že mohla mu dát
Svoje tělo důkaz své lásky
Bez nadsázky
Bez okras
Tělo plné vůní dotyků a tělesných krás
Dát se mu úplně naprosto zcela
Tak jak to vždycky
Ve svých snech chtěla
Konečně nabylo své podoby snění
Chtění
Chvění
Vědomí, že něco velkého se v životě mění
Kéž nikdy by tento okamžik nedošel v zapomnění
KULTURNÍ ZÁŽITEK
Bloumám si jen tak znuděně po městě
pro sebe času víc jak dost
najednou plakát na výstavu
upoutá moji pozornost
Chvilku přemýšlím a nevím co mám dělat
pak zjistím že není na škodu
jít se tak jednou za čas trošku vzdělat
bez jakéhokoliv důvodu
A tak procházím podél zdí
na zážitek z moderního umění připravena
má fantazie však nestačí
tohle je zvíře zátiší anebo žena?
Můj vkus a názor na kulturu
brzy se asi promění
zjišťuji že nemám na to
pochopit dnešní umění
A tak rozčarovaná stojím
a kroutím hlavou nad dílem
pak se však sehnu a přečtu si
autorka bez rukou malovala pahýlem...
ZKUS MI VĚŘIT
Zkus mi věřit dej mi ruku
a pojeď se se mnou obyčejně lidsky flákat
a pojedem doprostřed náměstí
na sebe vodu cákat
Zkus mi věřit dej mi ruku
a pojeď se mnou někam kde je hodně živo
a pojedem do víru lidiček
pocucávat z flašky tmavé pivo
Zkus mi věřit dej mi ruku
a pojeď se mnou a s hlavou zakloněnou
pojedem za město na kopec
dívat se jak mraky hrají na honěnou
Zkus mi věřit dej mi ruku
a pojeď se mnou do míst kde šťastni budem
a pojedem (ty na vozíčku) zvítězit
spolu a s láskou nad osudem
ČEKÁNÍ
Chytám své myšlenky
v nejistotách plavou
hrají si na hoňku...
a běží mou hlavou
Sedím a nedutám
jsem zcela zticha
půlkami stahuji
bolení břicha
Dlaně si mačkám
utírám pot
vzduch je tu špatný
není mi vhod
Na nohách návleky
po těle muka
za dveřmi manželka
rodí mi kluka
JDI DÁL
Další tvoje cesta začíná
Za oknem mění se
Ubíhající krajina
Přesto žes měl strach
Překročil jsi práh
Naposledy ses otočil
A pravou nohou vykročil
Díváš se dopředu
Narovnal jsi záda
Bojíš se ohlédnout
Na holku
Co neměla tě ráda
Za oknem dešťové kapky
Ve vzpomínkách slzy
Sundej si z očí klapky
A vzpamatuj se brzy
JEN SE TAK SVĚŘIT
Díváš se před sebe
Lepší budoucnost není v dohledu
K ničemu není vědomí
Že záleží na úhlu pohledu
Díra v hrudníku zeje prázdnotou
Bez duše duše
Obalena nahotou
Vnitřní bolest není k popsání
Vždyť přece z lásky
Byli jste oddáni
Tvoje oddanost
A jeho láska
V jednom z těch případů
Byla jen maska
Bolestné poznání
Životní prohra
Radou bych přispěla
Jen kdybych mohla
Neslibná vidina
Marná jsou slova
že půdu pod nohama
Časem najdeš znova
Stejně tak
nikdo tvoji bolest neucítí
Nevěříš nikomu
Že přijde lepší žití
Sedím tu
Vnímám tě
můžeš se svěřit
chápu, že máš teď strach
čemukoliv věřit
Vidíš se uvadlá
Uschlá jak kytka
Přemýšlíš o lásce
Jež byla plytká
VŮNĚ
Zkouším
zda vůně na rozlučku darované růže
může
nahradit po večerech odér kůže
stále ještě milovaného muže..
POHŘBENÁ
S pocitem marnosti
absencí slávy
bez světla sluníčka
bez zeleně trávy
odešla od něho
do svého světa
po lásce něžnostech
teď bude veta.
Bez chuti medu
bez vůně kávy
spálená láska
pod vrstvou lávy
s žhavými uhlíky
bez špetky logiky
která se nevodí
se srdcem za ruku
ani když city jsou
v největším rozpuku
bude teď ladem
kdesi ležet
zatímco život
dál bude běžet
kroky svými prchlivými
bez něho
jen těmi svými...