Jak to všechno začalo...

... byla jsem v Modřicích u kamarádky Marcely a ta mě nakopla (jinak, než si bezděky v první chvíli představíte). Mluvily jsme, mluvily a ona mi řekla, že mám psát. Že na to mám. Paradoxní je, že já si myslím, že ona sama píše líp než já. Nicméně jsem přijela domů, napsala jsem pár řádků a ještě ten večer jsem jí je poslala. Marcela mi odepsala, že je to skvělé a mám se psaní věnovat. Napřed jsem se tomu usmívala, ale postupně, jak mi šly myšlenky, se můj obličej začal měnit a můj výraz nabýval pozvolna vážnosti. Že by? Pro jistotu jsem tedy k těm několika řádkům připsala další. Marcela mi odepsala, že je to skvělé a těší se na další. Inu, co říct? Takhle jsme si psaly asi půl roku a já jsem potom zjistila, že jsem napsala knížku. Tak jsem ji dala přečíst Janičce, kolegyni v práci, a ze srandy jsem jí řekla, že budu jednou spisovatelka. A ona mi to uvěřila. Následně si přečetla moji "knihu" a řekla, že se jí to líbí. Tak jsem vzala flashku a šla jsem se zeptat do tiskárny. A oni mi řekli, ať si pro těch objednaných třicet kousků přijdu za čtrnáct dní. Tak se stalo, že jsem zjistila, že stát se spisovatelkou je strašně jednouché... (to pouze v případě, že oslovíte všechna nakladatelství u nás a časem se smíříte s faktem, že VAŠI KNIHU vůbec nikdo nečte a v e-mailech mají nastavenou šablonu pro odpověď: "Děkujeme za Váš zájem, ale Vaše dílo se nehodí do našeho edičního plánu", takže se rozhodnete, že když se Vám nepodařilo cestu najít, vytvoříte si svoji vlastní). A tak tvořím. Knížky, tedy svoji cestu. Začínám tušit, že bude pěkně hrbolatá, ale když tak čtu ta všelijaká moudra, prý je častěji lepší cesta, než samotný cíl. Paradoxně si uvědomuji, že musím mít cíl, abych si mohla vytvořit tu cestu. A pak už zbývá jen po ní kráčet. K tomu cíli. Jak jsem to říkala té Janě? Že budu spisovatelka? Musím se jí zeptat, jestli tomu stále věří (právě se prokousává mým šestým rukopisem, protože jsem ji požádala o pomoc a ona mě upozorňuje na všelijaké absurdnosti, které se, nechápu jak, občas v textu vyskytnou). (únor 2015 - už se prokousala).

Každopádně děkuji Marcele H. a Janičce K. za to, že jsem začala s tou myšlenkou koketovat, hrát si, prát se s ní, soutěžit a dokonce musím přiznat, že se té představě občas poddám a celé této duševní pohnutce občas uvěřím. To potom několik dní sedím, píšu a myslím si, že jsem vážně dobrá. Když si začnu myslet, že lepší už to prostě být nemůže, nechám si nadšeně vyitsknout několik kousků nového titulu a sedím u PC, abych mohla shromažďovat e-maily svých kamarádek, číst si povzbudivá slova a pochvaly a od těch úplně nejlepších přijímat upřímnou, dobře míněnou konstruktivní kritiku. (září 2011 - září 2014).

Jak to pokračuje

Říkala jsem si, že musím potkat ve správný čas správného člověka na správném místě. A tak jsem si ho (resp. ji - Gábinu), našla. A domluvily jsme se spolu, že to dáme! Tak na tom makáme. 

Další kroky...

Další kroky

Mám dopsáno a čekám na verdikt paní redaktorky Gábiny. Jsem připravená na všechno))) Začínám číst knihy, abych nevypadla z literárního prostředí. Pro změnu se chystám na vytvoření nějaké nové povídky, ať se hýbe knížka i s těmito kousky. Čekám, až mě políbí múza nebo někdo nakopne svým příběhem. Do konce roku chci ještě jedno literární dítě. (Budu se muset po někom poohlédnout...) (březen 2015)

Další kroky

Úspěšně jsem pokřtila s Pavlem Zatloukalem a zástupkyněmi nakladatelství Jota HORKO DOMÁCÍHO KRBU. Musím říct, že to bylo velmi povedené odpoledne. Slíbila jsem svým čtenářkám čtení na prázdniny a doufám, že to klapne.

A pustila jsem se do dalšího příběhu. Myslím, že do konce prázdnin bude "položen kámen". (duben 2015)

Další kroky

Další kroky

Další kroky

Další kroky

Zlato(v)lásky mají na databázi knih z 29 hodnocení 77% úspěšnost. To není špatné. Voňavé (na)dělení v tuto chvíli stejné procento z 22 názorů. Mám radost. Co na tom, že uběhl další rok. Rok 2016 - rok změny. Kdyby jedné!! Ale tolik jsem jich zažila. Změna práce, proměna dcery, výměna partnera... Víc než dost na jednu knihu. A proto budu psát o něčem jiném. O Kamile. O Aničce s lískovými oříšky. A o rytíři Lancelotovi... Těšte se. Mám na to tři měsíce... docela málo, jak už to v životě bývá. Jako vždycky. Ale co naplat, když jsem celý rok sbírala materiál na další tituly. Na knížky, které chci pro vás psát i nadále. Takže ten rok nebyl zcela promarněn. Materiálu mám víc než dost. Pocitů taky. Emocí. I nového úhlu pohledu na život, na vztah a na sebe samu. Tak uvidíte, co uvidíte. Koneckonců i já. Nechme se překvapit. Moje "Trojhra" bude ležet do prázdnin na pultech dobrých knihkupců. Jakože se Blanka Hošková jmenuju :) (říjen 2016)

Knihy

jsou psané lehkou čtivou formou, text má spád, příběhy mají děj. Jsou určené ženám, které si chtějí u čtení odpočinout a relaxovat. Jednotlivé příběhy vybízí k zamyšlení, ale není to žádná hlubokomyslná filozofie. Hlavní hrdinky mají problémy jako mnoho dnešních žen, často je řeší s nadhledem a sebeironií. Poselstvím příběhů je to, aby si ženy uvědomovaly samy sebe a svým rozhodnutím a sebekázní změnily ve svém životě to, co se jim vymklo z rukou a činí jejich život nepříjemným.

PŘÍBĚHY O TOM, CO VŠECHNY DŮVĚRNĚ ZNÁME, ALE PROŽÍT (SI) MUSÍME SAMY...