Živím se psaním...

Po povedeném křtu a dalších dnech volna jsem si začala hledat práci. "Kde se vidíte za pět let?" zeptala se mne mladá paní na posledním "rozstřelu" výběrového řízení. "Za pět let se vidím, že se živím psaním," řekla jsem a uvědomila jsem si, že je to můj nejtajnější sen, který je už tak trochu mimo původní plán. Přesto jsem jí ho prozradila. Paní se spokojeně usmála a za dva dny mi volala, že mohu nastoupit do práce. Pracuji tedy nyní jako produktový copywriter mezinárodní internetové společnosti a mohu říct, že se živím psaním. Zatím pouze v této společnosti. Odpoledne si sedám k PC pouze za účelem přečtení pošty či úkonu v internetovém bankovnictví. Možná, až si hlava zvykne na osmihodinový myšlenkový zápřah, zase časem otevřu word a budu v něm dokončovat již rozepsaný příběh o nezaměstnanosti. Když jsem nový příběh vykládala kamarádce (ahoj Šárko)), chytil se její manžel za hlavu a zakázal mi prozrazovat tak dokonalý nápad na podnikání. Prý mám do toho jít a on mi bude z Prahy na dálku radit. Jenže já nejsem podnikatel, že. Já chci být spisovatelka...

Takže nápad mám skvělý a prý jednou díky mé knížce někdo zbohatne a normálně se udělá a já si potom budu rvát vlasy na hlavě. Nemyslím si to. Třeba mi potom (nicméně, je jasné, že napřed musí knížka vyjít) někde poděkuje a bude mi dělat dobrou reklamu.

No, uvidíme, co uvidíme. Držte mi palce, já jdu do práce, kde budu celý den psát. Živím se přece psaním ))